Zajímavé závěry prenatální psychologie

Jak zkoumat vývoj jedince před porodem?

Studium tohoto období není vůbec snadné. Nejprve byly poznatky získávány z pozorování chování nezralých dětí umístěných v inkubátorech. Je však zřejmé, že tyto děti již žijí v jiném prostředí, než je matčino bříško, a působí na ně tedy i zcela jiné podněty. Dnešní úsilí se zaměřuje spíše na registraci spontánních aktivit a reakcí na podněty u plodu žijícího za normálních podmínek. K tomu je využívána dostupná moderní technika. Bývají sledovány změny srdeční aktivity plodu, záznamy z ultrazvuku, apod.

Výsledky výzkumů

Z takto provedených studií je možné vyvodit tři důležité závěry:

• Důležitým zjištěním z již zmiňovaného monitorování je závěr, že plod je již velmi brzy vybaven pro činnosti, které budou následně nutné pro jeho přežití a pro interakci s okolním světem. Např. již počátkem třetího měsíce spontánně hýbe horními i dolními končetinami, otáčí hlavičku atd. Šest měsíců po početí již dítě reaguje na řadu zvukových podnětů, následně dokáže odlišit zvuk lidské řeči od ostatních a je dokonce velmi pravděpodobné, že ke konci těhotenství dokáže odlišit hlas své matky včetně jejích emocionálních projevů. Předpokládá se také, že plod v poslední třetině těhotenství má vyvinutý smysl chuti a dává přednost sladké chuti před ostatními.

• Dalším zjištěním je skutečnost, že plod je aktivní, tedy jistým způsobem dokáže „kontrolovat" své prostředí. Není jen pasivním příjemcem daných charakteristik prostředí. Plod si dokáže v závislosti na poloze matky vyhledat pro sebe co nejoptimálnější pozici, někdy je zároveň jakýmsi iniciátorem pohybů matky. Také v určitých ohledech určuje dobu porodu a aktivně při něm pomáhá.

• Třetí závěr je, že jedinec již v době před porodem získává schopnost sociální interakce, velmi brzy se plod dostává do jistého aktivního kontaktu s matkou. Vzniká zde mezi nimi určitý dialog, který se rozvíjí v efektivní neverbální komunikaci po narození dítěte.

Důležitost vzájemné komunikace

Pokud tedy chápeme dítě i před porodem jako aktivního partnera, není překvapivé, že bývá mnohými odborníky doporučováno co nejvíce podpořit komunikaci mezi matkou a ještě nenarozeným človíčkem. Nejen matka, ale i ostatní členové rodiny, mohou s miminkem komunikovat prostřednictvím dotyků, pohlazení, hudby či s ním přímo rozmlouvat. Je jistě nesporné, že tento prenatální dialog je často zcela spontánním projevem radosti z očekávání příchodu potomka a stává se běžnou součástí pozitivně přijímaného těhotenství.

Komunikovali jste v průběhu těhotenství s miminkem? Věříte, že tím byl upevněn váš vzájemný vztah?

Autor: Michaela Holá